Americancars.ČeskýBlog.cz

Nejen Corvette, ale i Thunderbird se stal již během několika málo let své produkce skutečnou živoucí legendou.

  Není divu, vždyť oba vozy pojí přibližně stejné datum vzniku, ale především téměř identické schéma: dvousedadlový dvoudveřový vůz s atraktivní karosérií kabrio, sportovních odlehčených tvarů.
Ford se rozhodl pro takovýto vůz na základě poválečné zvýšené poptávky americké veřejnosti po nepříliš velkých, ale o to výkonnějších roadsterech. Byly to vozy zcela jiné koncepce, než pouhé konverze velkých a těžkých křižníků té doby. Těmi disponovali hlavně britští výrobci, jejichž sportovní modely byly ale velmi jednoduché, spartánsky vybavené a mnohdy nepříliš kvalitně zpracované. A tak zde byla příležitost k zaplnění díry na trhu a nabídce modelu, kterému by nescházel sportovní náboj, ale ani dostatek komfortu, na jaký jsou američané navyklí.
  Inspiraci získali konstruktéři Fordu v Evropě, na zdejších malých i velkých výstavách automobilů. Počátkem padesátých let byl udán směr, jakým se má vývoj roadsteru vydat a práce všech divizí mohla začít, ačkoliv oficiální pokyn z vedení nebyl doposud vydán. Až když z GM prosákly zprávy, že konkurent připravuje svůj model Corvette, byla dána zelená. Po letech příprav se první Thunderbird představil na detroitském autosalónu v únoru roku 1954. Naleštěný výstavní kousek, postavený na povozku s rozvorem 2.591 mm, působil ve srovnání s tradičními sedany, kombíky a kupé velmi svěže a moderně. Dodavatelem kompletních karosérií byla dobře známá a zavedená firma Budd Automotive, jejíž výrobky byly ceněny pro vysokou míru kvality zpracování. Jako pohonná jednotka byl vybrán osmiválec Mercury 292 CUI (4,8 L) se čtyřhrdlovým karburátorem Holley, produkující 193 k při 4.400 otáčkách v kombinaci s třístupňovou přímo řazenou převodovkou. Na výkon o pět koňských sil více byl vyladěn motor pro automatickou převodovku Ford-O-Matic.
  Chevrolet Corvette i Ford Thunderbird byly sice od počátku přímými rivaly, během příštích let se ale skupiny zákazníků obou vozů vyprofilovaly zcela odlišně, když každá očekávala a dostávala od svého vozidla něco jiného.
1955
  Výroba prvního modelového roku 1955 se naplno rozeběhla 5. září 1954 a T-bird ihned zaznamenal patřičnou odezvu v podobě tisíců zákazníků v pořadnících. Ocelová karosérie s jednoduchými a čistými tvary nebyla sice tak inovativní, jako v případě Corvette (především co se týká umístění a formy předních i zadních světlometů), přesto byla ozvláštněna množstvím zajímavých detailů, počínaje lapačem vzduchu v kapotě nebo v předních blatnících, až po decentní chromování. Designéři již tehdy vytušili nadcházející módní trend v podobě „ploutví“ na zadních blatnících, jejich tvarování však bylo ještě vcelku umírněné. Odnímatelná pevná střecha vyrobená ze sklolaminátu byla součástí standardní výbavy, plátěná stahovací byla dodávána za příplatek cca. 250 dolarů. Interiér ve dvou barevných tónech poskytoval veškerý tehdejší luxus. Horizontálně situované ovladače s kovovým podkladem a půlkruhová budka pro tachometr s dvojicí menších ukazatelů po obou stranách, byly společně skvělou kombinací obou ingrediencí: sportovního rázu a komfortní výbavy. Sedadla byla taktéž dvoubarevná - zatímco střed sedáku měl stejnou barvu jako spodní výplně dveří, okrajová část měla odstín palubní desky. Motor ve dvou výkonnostních variantách spolehlivě překonal šestiválec montovaný do „Vette“, navíc výběr manuální či samočinné převodovky přitahoval širší skupinu zákazníků. Proto hned v prvním roce překonal hranici 16.000 prodaných exemplářů za cenu od $2.944.
1956
  Příchod druhého modelového roku znamenal již první změny na exteriéru. T-bird modelu 1956 dostal venkovní krytý nosič rezervního kola, umístěný vertikálně v zadním nárazníku. To byla reakce na četné stížnosti na nedostatečný zavazadlový prostor. Poprvé však byla tato možnost dána již o rok dříve, díky již tehdy aktivním úpravcům automobilů. Jízdním vlastnostem to však nepřidalo, ba právě naopak – váha se přesunula více dozadu a s aerodynamikou to udělalo také své. Hardtop střecha byla opatřena kulatým, tzv. operním okénkem, které zlepšilo výhled do stran. Střecha bez okének zůstala i nadále v nabídce. Na boku se objevily ventilační otvory s nastavitelným prouděním vzduchu, na každou stranu čelního skla bylo nově umístěno okénko, chránící posádku před nepříjemným bočním prouděním větru.
  Radostnou novinou bylo rozšíření nabídky motorů o další osmiválec 312 CUI (5,1 L), jenž skýtal sílu 215 k (mechanická převodovka s rychloběhem), resp. 225 k (automatická převodovka). U původního motoru 212 CUI (4,8 L) došlo ke zvýšení výkonu na 200 k (manuál). Špičkovou verzí byl později v průběhu modelového roku ‘56 uvedený motor 312 CUI dávající 260 k, se dvěmi čtyřkomorovými karburátory. Elektrický obvod přešel z 6-voltové soustavy na voltů dvanáct. Produkce v modelovém roce 1956 byla o málo nižší, než v minulém modelovém roce, dosáhla 15.631 kusů za cenu od 3.151 dolarů.
1957
  Markantní obměnou prošla karosérie i pohonné jednotky. Rezervní kolo se vrátilo zpět do zavazadlového prostoru, přední část dostala zcela nový kompaktní nárazník, který pojmul i obdélníkové blikače, dříve situované samostatně pod hlavními světlomety. Již od poloviny dveří se táhnou špičaté ploutve. Výška vozu se snížila díky aplikaci 14-palcových kol, namísto původních o průměru 15 palců. Co se motorů týká, objemově zůstalo vše při starém. Menší osmiválec však vykazoval 212 k výkonu (manuál), větší 312 CUI až 245 k. Díky dvěma čtyřhrdlovým karburátorům dosahoval 312 CUI motor ve dvou výkonnostních verzí velmi slušných 270 k, resp. 285 k. Na vrcholu nabídky stojící závodní varianta s přeplňovacím kompresorem a 300 k byla vyrobena v pouhých 200 exemplářích. Celkem bylo modelu 1957 vyrobeno 21.380 kusů za základní cenu od 3.408 USD. Konec padesátých let si vyžádal změnu ve strategii vývoje sportovního vozu a Thunderbird byl naplánován na příští léta jako čtyřsedadlový dvoudveřový vůz. Počítadlo se v případě T-birdu první generace zastavilo po třech letech na hodnotě 53.166 vozů. Dnes se jim neřekne jinak, než Classic T-birds a jsou jedněmi z nejvyhledávanějších automobilů, na něž se soustředí mnoho sběratelů. Jejich cena ve výborném stavu se pohybuje od 20.000 do 35.000 dolarů.
  Nejen Corvette, ale i Thunderbird se stal již během několika málo let své produkce skutečnou živoucí legendou. Není divu, vždyť oba vozy pojí přibližně stejné datum vzniku, ale především téměř identické schéma: dvousedadlový dvoudveřový vůz s atraktivní karosérií kabrio, sportovních odlehčených tvarů.
Ford se rozhodl pro takovýto vůz na základě poválečné zvýšené poptávky americké veřejnosti po nepříliš velkých, ale o to výkonnějších roadsterech. Byly to vozy zcela jiné koncepce, než pouhé konverze velkých a těžkých křižníků té doby. Těmi disponovali hlavně britští výrobci, jejichž sportovní modely byly ale velmi jednoduché, spartánsky vybavené a mnohdy nepříliš kvalitně zpracované. A tak zde byla příležitost k zaplnění díry na trhu a nabídce modelu, kterému by nescházel sportovní náboj, ale ani dostatek komfortu, na jaký jsou američané navyklí.
  Inspiraci získali konstruktéři Fordu v Evropě, na zdejších malých i velkých výstavách automobilů. Počátkem padesátých let byl udán směr, jakým se má vývoj roadsteru vydat a práce všech divizí mohla začít, ačkoliv oficiální pokyn z vedení nebyl doposud vydán. Až když z GM prosákly zprávy, že konkurent připravuje svůj model Corvette, byla dána zelená. Vývoj druhé generace „hromových ptáků, započala v roce 1955, krátce po uvedení modelu 1955 na trh. Původně se mělo jednat o face-lift staršího modelu, se zhruba stejnými proporcemi. Tehdejší šéf divize Ford koncernu Ford Motor Company, Robert McNamara, však rozhodl o změně koncepce z dvousedadlového roadsteru na dvoudveřový vůz pro čtyři osoby. Jeho snahou bylo i prosazení dalších karosářských variant, jako například kombi. Naopak dvoudveřový hardtop se stal tématem mnoha polemik, zda je ve výrobním programu nutné ho zachovat, či nikoliv. Nakonec zůstal hardtop stejně jako kabriolet, ostatní experimenty se neuchytily. Vývoj druhé generace stál 40 milionů dolarů, téměř stejně tolik, co vývoj posléze zaniknuvší divize Edsel.
  Důvodem, proč T-bird dostal zadní řadu sedadel, byla snaha o jeho větší praktičnost, vedoucí ke zvýšeným prodejům. Marketing se tak zaměřil na rodiny s dětmi, či starší páry, občas vyrážející na výlety i s vnoučaty. Uvažovalo se o uvedení dvou modelů - dvou a čtyřmístného. Square Bird, který dostal svou přezdívku po jeho hranaté střeše, nebyl určen pro příznivce dravé sportovní jízdy, v nabídce chyběly špičkové motory, které se vrátily až v další generaci. Dle všech studií američané totiž upřednostňují osobní pohodlí, sportovní jízdu si vychutnají málokdy. Přesto obdržel prestižní ocenění Auto roku od magazínu Motor Trend.
1958
  První představení veřejnosti se uskutečnilo o silvestrovské noci na přelomu let 1957 a 1958 v luxusním golfovém klubu v Palm Springs. Design modelu ‚58 značně připomínal ostatní fordy tohoto ročníku. Měl čtveřici vyvýšených kruhových světlometů na úroveň kapoty, stejně tak i mohutný nárazník se začleněnou výrazně zaoblenou maskou chladiče. Měla podobný tvar, chybělo pouze žebrování ve tvaru T. V kapotě zůstal zachován sběrač vzduchu, byl však širší a nižší. Zadní světlomety byly po dvojicích lemovány chromovanou lištou, celkově tvořila zadní část velmi zajímavý celek. Víko zavazadlového prostoru, se svažující se střední částí výrazně k poznávací značce, bylo zajímavě tvarované, z obou stran ohraničené ploutvemi.
  Do spodní části dveří tvůrci umístili hrot špičatého prolisu, končícího až v zadním nárazníku. Během let se mírně měnilo jeho pojetí, v tomto roce byl opatřen vertikálními žebry, členěnými po sedmi do pěti skupin. Celkově větší rozměry měly původ v rozvoru prodlouženém na 2.870 mm, vůz tak dosahoval délky 5.217 mm. Konstrukce byla opravdu revoluční, poprvé u Fordu byla použita samonosná karosérie, o poznání tužší a odolnější proti vibracím. Uvnitř musela lavice vpředu ustoupit děleným sedadlům, s konzolí mezi nimi. Ta ukrývala tunel tunel s hnacím hřídelem. Toto řešení umožnilo zachovat světlo výšku i při čtyřsedadlovém uspořádání. K pohonu sloužil pouze jediný motor, vidlicový osmiválec Interceptor Special 352 o objemu 5.773 mm, produkující rovných 300 k. Pocházel z produkce sesterské značky Lincoln, z nové série FE. Tři převodovky byly v nabídce pro rok 1958: třírychlostní manuální, manuální s rychloběhem a samočinná Ford-O-Matic. Bohužel se tam nedostal sedmilitrový motor V8 430 CID, který byl po T-bird rovněž vyvíjen. Rok 1958 přinesl Spojeným státům ekonomickou recesi, přesto se thunderbirdů prodalo 35.758 kusů s pevnou střechou a 2.134 kabrioletů, za ceny od $3.630 , resp. $3.914.
1959
  Další ročník přinesl především kosmetické úpravy v podobě nové masky s horizontálním členěním. „Střely“ na bocích dostaly chromované hroty a zmizely z nich svislá žebra. Nabídka motorů se rozrostla o slabší osmiválec Thunderbird Special 332 (5,4 l) o výkonu 225 k a silnější 430 (7,1 l), produkující 350 k. Vinuté pružiny v tomto roce nahradily vzadu listová pera.
I když ambice T-birdu byly jinde, než v ohromujících sportovních výkonech, zrychlení špičkové verze z nuly na 100 km/h atakovalo osmisekundovou hranici a při závodě Daytona 500 dojel Johny Beauchamp na druhé pozici. Za téměř shodnou cenu se prodalo 57.195 hardtopů a 10.261 kabrioletů, tudíž necelý dvojnásobek.
1960
  Opět se změnila pouze textura masky chladiče a ta byla opticky rozdělena třemi vertikálními a jedním vodorovným pruhem. Inovováno bylo i několik detailů na karosérii. Například šíp na dveřích se zbavil všech nic neříkajících příkras a dostal stylizovaný text „Thunderbird“. Nejmarkantnější byla změna na zádi, ročník 1960 se odlišoval od předchozích dvou šesticí kulatých světlometů, na rozdíl od dřívějších dvou na každé straně. V roce 1960 se objevila limitované série modelů kupé se střechou Landau, vyrobených pouze v počtu 500 kusů. Stejně tak posuvné střešní okno bylo za příplatek a dostupné pouze v několika stovkách exemplářích. Celkový počet vyrobených kusů opět překonal rekord, prodalo se dohromady 92.843 vozidel. Design začal již zastarávat, doba byla překotná. Již příští rok se objevila třetí generace s přitažlivým stylingem.   Nejen automobilový design počátku konce padesátých a počátku šedesátých let, ale snad úplně vše v té době bylo alespoň symbolicky poznamenáno právě probíhající průkopnickou érou dobývání vesmíru. Hollywood chrlil spousty hororových filmů s mimozemšťany a jedním z nejčastěji vyslovovaným slovem byl Sputnik. Aerodynamické tvary vesmírných dopravních prostředků se začaly odrážet na detailech, ale i v celkových křivkách automobilů. Prestižní model značky Ford, který pomáhal tradičnímu výrobci posilovat image, se nemohl této módní vlně vyhnout, z části vycházejíce ze studie X-100, představené v roce 1955. Po druhé generaci nazvané Squarebird (čtvercový – dle tvaru střechy), se tak o slovo přihlásila třetí, s mnohem měkčími tvary, která dostala pojmenování Roundbird (zakulacený) nebo taktéž Bulletbird (ve tvaru střely).
  Heslem bylo zaoblení všech částí karosérie. Z pohledu z boku lze snadno vysledovat, proč je Thunderbird ročníku 1961 přirovnáván ke střele či raketě. Odmyslí-li se střecha a kola, zůstane téměř ideální tvar s okřídlením v horní i spodní části (dole pouze opticky naznačeným), špičatou přední partií a tryskou ukončenou zádí. Hrot přesahuje i úroveň přední masky, kterou zcela z profilu zcela překrývá. Samotná „tvář“ automobilu byla na svou dobu velice moderní, světlomety byly po dvojicích mělce zapuštěny do masky. T-bird si nelze představit bez otvoru v kapotě, sloužícího k nasávání vzduchu, zvaného air-scoop. Kulaté zadní světlomety byly od ročníku 1961 opět pouze dva, zato většího průměru než dříve. Detaily a ozdobné prvky karosérie se během tříletého období v některých případech postupně obměňovaly, nikdy ale nezměnily výrazně vzhled či charakter vozu.
T-bird se opět vyráběl ve dvou karosářských provedeních – s pevnou a otevřenou (skládací) střechou. Během let se přidala ještě verze Landau s vinylovým povrchem a také konečně sportovní Convertible Sports, transformující čtyřsedadlový kabriolet na dvousedadlový roadster. Mnoho důležitých inovací zaznamenal motor a mechanické části vozu. Servisní intervaly byly prodlouženy, u výměny motorového oleje ze 4.000 mil na 6.000 mil, u palivového filtru na 30.000 mil a u chladící kapaliny na 6.000 mil. Ta se do té doby měnila pravidelně dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Často trpící části výfuku byly vyrobeny z nerezavějící oceli.
1961
  První ročník nové generace se představil v prosinci roku 1960. Dva modely – dvoudveřový hardtop a kabriolet v cenách od 4.170 do 4.637 dolarů – zastupovaly modelovou řadu „hromového ptáka“. I když thunderbrird nebyl plnokrevným sportovním vozem, dostalo se mu vyznamenání, aby se stal oficiálním Pace-car jubilejního 50. závodu Indianapolis 500. To samozřejmě podstatně zvýšilo jeho atraktivitu, a tak se začalo uvažovat i o atraktivní výkonné verzi, kterou zákazníci té doby již očekávali. Přišla až o rok později. V tomto roce se pod kapotou objevil osvědčený osmiválec, se zdvihovým objemem zvýšeným na 390 krychlových palců (6,4 l), o výkonu 300 k.
1962
  Dvousedadlový T-bird se vrátil? Nikoliv, to jen za příplatek asi osmi set dolarů si zákazníci mohli objednat model Sports Roadster, který byl důsledkem tlaku dealerů a zákazníků, žádajících opravdu sportovní vůz. Jednalo se o nástavbu nad zadní sedadla, která je plně zakrývala, avšak neznemožnila plnou funkčnost stahovací střechy. Mimoto byly všechny takto vybavené vozy opatřeny speciálním znakem na blatnících a koly Kesley-Hayes. Klenotem byly motory s kódovým označením M-code. Big-block 390-6V skýtal výkon o 40 k vyšší, než standardní motor 390, označovaný Z-code. Nakonec se jich do T-birdů namontovaly během let 1962 a 1963 pouhé dvě stovky. Samotných Sports Roadsterů se prodalo kolem dvou tisíc. Mnohem úspěšnější byl hardtop Landau, se střechou potaženou vinylem a napodobeninou skládacího kloubu na každé straně zadního střešního sloupku. Za cenu 77 dolarů měly modely Landau i mírně vylepšený interiér. Na první pohled bylo možné ročník 1962 od předchozího rozeznat díky přeřešeným průduchům v zadních blatnících, které byly nově seřazeny za sebe. Vyrobeno bylo celkem 68.127 t-birdů s pevnou střechou a 9.844 se střechou skládací.
1963
  Modelová nabídka zůstala v roce 1963 zachována téměř beze změn. Jediné rozšíření modelové řady přinesla limitovaná série Special Limited Edition, vyrobená v počtu pouhých 2.000 kusů. Vzhledem k tomu, že premiéra se odehrála v únoru 1963 v Monaku, začalo se jí přezdívat „princezna Grace“ nebo Monaco Edition. Takto označené vozy byly zásadně bílé barvy, měly béžovou střechu Landau, bílé kožené potahy sedadel a obložení palubní desky imitací dřeva. Ty „základní“ i ty speciální modely dostaly opět nový design falešných průduchů v zadním blatníku – tentokrát to byly tři šikmo situované skupiny chromovaných žeber přesunuty na dveře a jejich původní místo zaujal nápis Thunderbird. Během roku 1963 se na různých výstavách prezentovaly dvě koncepční studie, Constellation a Italien, obě se svažující se zádí (karosérií fastback). Hromový pták prorazil i do filmu. V nepříliš úspěšném snímku z roku 1963, Palm Springs Weekend s Troyem Donahuem v hlavní roli, byl k vidění T-bird ročníku 1962. Cena byla tentokrát stanovena na 4.195 dolarů za nejlevnější a 4.395 dolarů za nejdražší verzi. Prodej dosáhl celkového počtu 63.313 kusů.