Americancars.ČeskýBlog.cz

Dnes již legendární jméno Impala se chystá znovu zčeřit poklidné vody v segmentu full-size vozů na americkém trhu. Jaká je však její historie? Pestrá, je však protknuta jedním společným činitelem: neuvěřitelným úspěchem u kritiky i zákazníků. Alespoň v prvních dvaceti letech její existence.

1958
  První Impala se objevila u dealerů v roce 1958. Jednalo se o sportovněji vybavené verze modelů Bel Air Coupé a Convertible. Aby se zdůraznil jejich charakter, byly pojmenovány právě po africké antilopě stejného jména. Označení Impala mělo vyjadřovat mladého ducha, nespoutanost a pýchu. Že se jednalo o úspěšný tah, ukázalo několik příštích desetiletí. První vůz pod jménem Impala přinesl na světlo světa trojici kulatých zadních světlometů, které se staly poznávacím znamením řady Chevrolet Impala.
1959
  Skutečné zrození Impaly přišlo v roce 1959, kdy přišla na trh zcela nová řada luxusně sportovních „full-size“ sedanů a coupe. Konstruktéři stvořili široké, dlouhé a nízké auto. Oproti loňskému modelu se jsou křídla výraznější, ostřejší a téměř vodorovné. V tomto roce se neobjevila charakteristická trojice zadních světel, nýbrž impozantní „kapkovité“ lampy. Dodávala se ve dvou a čtyřdveřové verzi, vždy pro šest cestujících. Zákazníci v „základu“ získali řadový šestiválec 235,5 cui (3,9 L), tří stupňovou samočinnou převodovku a palubní desku inspirovanou modelem Corvette. Impala získala rovněž nové brzdy a vylepšené odpružené podvozku. Za příplatek si zákazníci objednávali motory V8 283 (4,7 L) Super Turbo Fire, 283 Ram Jet Fuel Injection, 348 (5,8 L) Turbo Thurst, 348 Super Turbo Thurst, 348 Special Turbo Thurst a 348 Special Super Turbo Thurst. Svou standardní převodovku mohli vyměnit za Powerglide a vůz vybavit posilovačem řízení, brzd a rádio přijímačem středních vln. Prodejní čísla překvapily i samotné šéfy Chevroletu: v roce 1959 se prodalo 473.000 Impal. Ta se stala rázem nejprodávanější značkou Chevroletu a amerického trhu vůbec již za jeden rok.
1960
  S nástupem šedesátých let se mnohé změnilo i v automobilovém designu. Ploutve byly postupně potlačovány, aby do poloviny let šedesátých zmizely zcela. Designu u Chevroletu vládl Bill Mitchell a jeho vlivy byly znát. „Dramatický“ design Impaly byl poněkud uhlazen, přibyly ale prvky provázející eufórii kolem vesmírných úspěchů Spojených států. Impala dostala na své dveře a zadní blatník ornament připomínající letící raketu a reklamní kampaň pod názvem „Jet-Smooth Chevrolet“. Pohodlí tryskového letadla zajiš´tovaly vinulé pružiny, zatímco Ford a Plymouth užívali listové pružiny.
Na zadní část vozu se vrátila šestice zadních lamp (tři na každé straně), uvnitř se využívalo textilních potahů, pouze kabrio mělo interiér z vinylu) a volant byl ve stylu Corvette. Pohonné jednotky zůstaly stejné jako v roce 1959.
1961
  Opět zcela přepracovaný design vozu. Ploutve byly téměř neznatelné, zmizely artefakty „Jet Age“. Vůz působil odlehčeným dojmem a čistou boční linií. Výraznou předností všech Impal, včetně modelu roku 1961, byl obrovský zavazadlový prostor. V těchto letech konjunktura na automobilovém trhu stoupala a stále více zákazníků si nacházelo svou cestu k prodejcům Chevroletu. Středem jejich zájmu byla Impala. I v tomto roce zůstal výběr motorů stejný, pouze přibyla varianta V8 409 (6,8 L) Turbo Fire. V roce 1961 přišel výrobce s novou verzí nazvanou jednoduše Super Sport (SS). Modely takto označené byly poháněny nejsilnější pohonnou jednotkou 409 cui kombinovanou se 4-stupňovou samočinnou převodovkou.
1962
  Nový rok a opět nový vzhled. Tentokrát směrem ke sportovnějšímu stylu. Střecha coupe připomínala stahovací střechu u kabrioletu. Impala získávala čím dál tím větší popularitu, objevila se i v písni Beach Boys. Chevrolet pokračoval v úspěšné řadě Super Sport. Verze SS byly nadstavbou modelů Impala Sport Coupe a Convertible a nesly některé odlišnosti: zvláštní lemování vozu, vinylový interiér a zvláštní kryty kol. Nabídka motorů začínala u 235 cid a 283 cid, na přání byly k dostání 327 (5,4 L), sdílený s modelem Corvette) a dnes již legendární 409. I u těchto motorů byl výběr z mnoha různých variant, s různými typy a počty karburátorů, kompresním poměrem a výkonem.
1963
  I když Chevrolet přišel znovu s přepracovaným kabátem Impaly, vydatně mu konkuroval jeho vlastní další model, Corvette Sting Ray. Zákazníci ale stále víc a víc Impaly vyhledávali. Ta letošní nesla velmi elegantní hranatou karosérii a pod ní se ukrýval (mimo jiných) dopossud v této řadě nepoužitý motor 427 cui (7,2 L). Na spodní hranici nabídky přibyl motor R6 230 cui (3,8 L). Nové motory dostaly nové alternátory a samonastavující se brzdy. Impala v roce 1963 zlomila další prodejní rekord. Stala se nejprodávanějším čtyřdveřovým sedanem a tudorem. Situace v automobilovém průmyslu byla radostná, benzín byl stále velmi levný a od roku 1960 do roku 1965 se prodalo o 21% vozů více.
1964
  V roce 1964 vystoupaly prodeje Impaly a Impaly SS až na 800.000 prodaných vozů. Impala toho roku prošla opět změnou stylingu, a to především přední části. Jinak zůstaly základní rysy karosérie stejné. V nabídce chyběl motor 427, pokračovala úspěšná cesta modelů SS na výsluní.
1965
  Chevrolet přichází s kompletně novou Impalou. Ta si sice zachovala charakter původních modelů (šest zadních světlometů, „deep-well“ design), ale bylo to něco doposud neokoukaného. Nejzajímavějšími byly Convertible a Sport Coupe. Hned za zadními dveřmi se vypínal mohutný prolis (připomínající složená křídla ptáků), který dodával novým modelům na dramatičnosti. Nové šasi mělo obvodový ocelový rám, zcela nové zavěšení předních a zadních kol a širší rozchod. V polovině roku se objevila další karosářská varianta: čtyřdveřový hardtop, který se umístil na špici nabídky. Motor 409 byl nahrazen zcela novým V8 396 (6,5 L) Big Block. Jako luxusní variantu si mohli zákazníci dopřát verzi Caprice, čímž se poprvé toto jméno objevilo v nabídce Chevroletu. O rok později se Caprice vyčlenil jako samostatný model. Rok 1965 byl mezníkem jak v historii Impaly, tak celého automobilového průmyslu. V tomto roce byl zlomen rekord v prodeji jednotlivých modelů. Zákazníci si zakoupili téměř 1.100.000 Impal. Tento rekord nebyl doposud překonán.
1966
  Největší událostí na exteriéru Impaly bylo nahrazení doposud kulatých světel na zádi za světlomety hranaté. Pod kapotu se (na přání) navrátil nejsilnější motor 427 a základní motor v nabídce již nebyl 230 cui, ale řadový šestiválec 250 (4,2 L). Nejčastěji si zákazníci ovšem kupovali Impaly s motorem 282 cui.
1967
  Opět rok ve znamení face-liftu. Impala byla opět o něco kulatější, ve stylu lahve Coca-Cola. Nejprodávanějším modelem byl Sport Coupe fastback s motorem 283. Jinak zůstala nabídka motorových variant stejná jako v roce předchozím. V základní výbavě Impal roku 1967 byla polstrovaná palubní deska, nárzy pohlcující sloupek volantu a bezpečnostní pásy vpředu i vzadu a zdvojené brzdové potrubí.
1968
  Postavení Impaly na trhu bylo nadále dominantní, ale podíl menších vozů na trhu neustále stoupal. Trh se dělil na kompakty, mid-size, full-size a sportovní vozy. Impala získala zpět své kulaté zadní světlomety zapuštěné do zadního nárazníku. Nabídka se rozšířila o Custom Coupe s klasickou střešní línií a motor V8 307 cui (5,1 L). Zajímavým doplněním byly blikače na předních blatnících a Hide-A-Way stěrače, které se v době, kdy nebyly používány schovaly ze zorného úhlu řidiče. Milovníci sportovních vozů si mohli za příplatek zakoupit SS 427 package, které z coupe a convertible udělali vlka v rouše beránčím.
1969
  Po nástupu modelu Camaro a nárůstu popularity mid-size modelu Malibu a SS396, došlo ke změně marketingové strategie pro model Impala. Ta se od té doby měla ucházet o přízeň konzervativněji laděných zákazníků. Pro ně nabízela distingovaný design, osmiválcové motory a zajímavou cenu. Ačkoli byla stále nejprodávanějším americkým vozem, postupně se začaly vytrácet varianty SS, kabrio a příplatkové „balíčky“ na zvýšení (zdůraznění) výkonu. V tomto roce se naposledy prodávala verze SS427. Zato přibyl motor 350 (5,7 L).
1970
  V nové roli výkonného luxusního sedanu (a coupe) se Impala cítila dobře. Stále si držela výsadní místo v prodejních žebříčcích, ale změna designu již byla ve vzduchu cítit. Za posledních deset let se prodalo více než 8 miliónů kusů modelu Impala v nejrůznějších modifikacích. Sedmdesátá léta ale byla počátkem přívalu importů ze zámoří, které si postupně začali upevňovat svou pozici.
1971
  Nikdy předtím nebyla Impala tak veliká a prostorná, jako ta od modelu 1971. Designéři jí natáhli až do délky 5,6 metrů. Ačkoliv byly na první pohled od ostatních vozů na silnici lehce rozpoznatelné, držely se Impaly schématu naznačeného již na počátku šedesátých let. Stále nabízely dostatek vnitřního prostoru, bepečí, lehkou ovladatelnost, výborné jízdní vlastnosti a dlouhý seznam příplatkových doplňků, kterými se zákazníci rádi nechali obklopovat, např. automatickou klimatizaci, AM/FM rádio s přehrávačem a centrální zamykání dveří.
1972
  Mírně poupravený vzhled Impaly modelu 1972 šel na ruku stále velmi široké skupině zákazníků. Standardní výbavou se stal posilovač řízení a přední a zadní nárazníky pohlcující menší nárazy. Pro kombi začal Chevrolet nabízet motor 400 cui (6,6 L). V roce 1972 byla prodána 10-ti miliontá Impala.
1973-1976
  Koncem roku 1973 přišlo ropné embargo a ceny pohonných hmot šplhaly vzhůru. Prodeje automobilů klesly v letech ’73 a ’74 o 20% a poprvé se snížil počet američanů vlastnících osobní automobil. Pro Impaly to nebylo šťastné období. Téměř nic nového se v tomto voze neudálo a neustále se zvyšoval hlad po menším a lehčím full-size voze.
1977
  Toto volání bylo v Chevroletu vyslyšeno v roce 1977. Byla představena (zatím) poslední generace modelu Impala. Chevrolet přišel s Impalou ( a Capricem) revolučních tvarů, která opět vynesla Chevrolet na špici prodejů. Nový vůz byl o čtvrt metru kratší ale vyšší a širší. I když byl „od oka“ menší, vnitřní prostor a zavazadlový prostor se zvětšily. Byl rovněž lehčí (o 250 až 300 kg) a úspornější, a také úspěšnější. Pod kapotou měly Impaly (a Caprice) standardně motory 350 cui, na přání 400 a 454 (7,4 L). Všechny ale podstatně vylepšenou ekonomiku provozu. Pro ty nejspořivější připravil Chevrolet motor 250 V6 (4,1 L) z menšího modelu Nova.
1978
  Nová Impala splnila očekávání a přinesla kýžené oživení prodeje. Spokojenost s ní vyjádřila i odborná veřejnost, když v roce 1978 ocenil prestižní časopis Motor Trend Impalu titulem Car Of The Year. Ocenili jí i zákazníci. Impala překonala hranici 12 miliónů prodaných kusů.
1979
  Další ropná krize zvedla ceny benzínu oproti roku 1973 na dvojnásobek. To mohlo mít jediný důsledek: výrazný pokles poptávky po full-size vozech a velkých motorech. Lví podíl na zvýšení popularity menších vozů měla rovněž dvouciferná inflace. Ti, kteří i přesto prahli po vozech této třídy sáhli radši po Caprice.
1980-1985
  S blížícím se koncem století se full-size vozy (nejen) značky Chevrolet stávaly stále dokonalejšími a byly doslova prošpikovány moderními technologiemi. V roce 1981 představil Chevrolet systém počítačového řízení provozu Computer Command Control, novou čtyřrychlostní samočinnou převodovku a vylepšenou spotřebu, která klesla na dálnici pod 11 litrů na 100 km. V reakci na špatnou situaci na trhu s ropnými látkami začal v roce 1980 výrobce montovat vznětový osmiválcový motor 5,7. Mimo něj rovněž zážehové šestiválce 229 (3,7 L) a 262 (4,3 L), dále vidlicové osmiválce 305 a 350 cui.
  Již v první polovině osmdesátých let bylo jasné, že samostatný model Impala se již dlouho neudrží. Stále více řidičů si vybíralo ze špičky nabídky Chevroletu sesterský model Caprice. V roce 1985 byla vyrobena poslední Impala.
  Chevrolet Impala je typickou ukázkou vozů, které jsou spjaty s „americkým snem“. Dodnes jsou vyhledávaným artiklem sběratelů a majitelé si jejich přítomnost ve své garáži vysoko cení. Není divu, že se ještě několikrát podařilo vzkřísit jméno Impala z mrtvých.