Americancars.ČeskýBlog.cz

Jak je tomu u některých amerických modelů zvykem, objevují se v polovině modelového ročníku a dostávají ročníkové označení se znaménkem 1/2. Výrobce se tak většinou snaží upozornit na nový model a dodat mu na atraktivnosti. Nejinak tomu bylo i v únoru roku 1965, kdy byl představen model AMC Merlin, kupé se splývavou zádí (fastback), na bázi modelu Rambler Classic.

  Zrod a příchod na trh Marlinu provázel poměrně veliký zájem veřejnosti. Byl to vstup značky, která byla známa především svými kompaktními modely, do třídy full-size coupe. Příbuznost s Classicem byla jednoznačná. I když Marlin nesl na zadní části označení Rambler, v modelové řadě dostal nezávislou pozici. Stejná zůstala v podstatě celá přední část (s mírně modofikovanou mřížkou chladiče) i interiér. Naopak zadní část včetně světel byla odlišná. Téměř pětimetrový Marlin měl rozvor 2.849 mm a byl osazen 14” koly. Na výběr byl řadový šestiválec a vidlicový osmiválec. “Six” o zdvihovém objemu 3,8 a výkonu 145 hp při 4.300 otáčkách s dvoukomorovým karburátorem Carter byl základní variantou. Na přání byl dodáván motor V8 4,7 s karburátorem Holley, produkující 198 bhp při 4.700 otáčkách. Třístupňová přímo řazená převodovka byla v základní výbavě, na přání bylo možné mít rovněž automatiku, nebo čtyřrychlostní manuál. Zájem zákazníků byl slušný, v prvním roce se prodalo přes deset tisíc vozů v cenách od $2.638 za šestiválcovou verzi a $2.724 za V8. Vůz měl v základní výbavě posilovač řízení i brzd.

1966
  Ve svém druhém roce (prvním úplném) se úpravy Marlinu omezily na minimum. Marlin sice dostal nový “gril”, ale některé prvky výbavy, dříve standardní, byly od nyní za příplatek. Cena vozu se tak propadla o $500,když základní, značně ochuzená verze, zlevnila na $2.423 (I6), resp. $2.523 (V8). Méně než polovina zákazníků oproti minulému roku si našla cestu k dealerům pro svůj Marlin.

1967
  Hrozícímu úpadku prestižního coupé se rozhodl AMC čelit modernizací modelu Marlin. Ten dostal delší rozvor, delší, širší a nižší byla nyní i karosérie. Jednalo se spíše o derivát modelu Ambassador, než aby mohl být nadále spojován s Ramblerem Classic. Design vozu byl o poznání jemnější a jeho linie hladší. Pozměněna byla přední maska i stylistika zadní části. Zajímavě vyřešeny byla zadní směrová světla, která našla své místo v zadním blatníku, v místech kde končí nárazník. Základní pohonnou jednotkou byl řadový šestiválec 3,8 o výkonu 145bhp s jedním Carter nebo Holley karburátorem. Za příplatek $12 bylo možno získat o 10hp silnější verzi stejného motoru, ovšem s dvoukomorovým karburátorem. Tyto motory bylo možné kombinovat s 3-stupňovou manuální (i s overdrivem) nebo automatickou převodovkou. Pochopitelně, že tím výčet variant nekončil. Řadu osmiválců otevíral motor 4,7 produkující 198hp, následoval 343 (5,6) s čtyřhrdlovým karburátorem a výkonem 235hp. Pravým klenotem však byl motor stejného obsahu, avšak s výkonem 280hp. Takto vybavený vůz zrychloval z 0 na téměř 100 km/h za 9,6s a 1/4míli urazil za 17,6s v rychlosti 132 km/h. Hot Rod magazine přirovnal jeho výkon k Chargeru se základním motorem 383 (6,2). Osmiválce byly většinou kombinovány s čtyřstupňovými převodovkami, přímo i samočinně řazenými.
Bohužel, ani tento krok nepřiměl více koupěchtivých zaplatit $2.668 až $2.766 za AMC Marlin. Vedení firmy bylo nuceno dojít k rozhodnutí, že rok 1967, kdy bylo prodáno pouze 2.545 kusů, byl posledním v životě tohoto modelu. Zastoupil ho až AMC Matador Coupe, ale to již byla mnohem veselejší historie.